Novoroční setkání jako podpora lokálního ekumenismu

Koncem srpna, když již počty návštěvníků Taizé klesají, odjíždějí první bratři spolu s permanenty do evropského města (do kterého byla komunita všemi tamějšími církvemi minulý rok pozvána), aby tam začali s přípravou nadcházejícího novoročního setkání mládeže.[1] Bratři rovněž během roku navštěvují menší regionální setkání, které pořádají příznivci Taizé v ekumenickém duchu (v ČR tzv. Dny důvěry), korigují případné jednostrannosti, sdílí novinky, a zvou účastníky do Taizé a na novoroční evropská setkání mládeže.

Novoroční setkání se konají čtyři dny před přelomem roku, vrcholí společnou oslavou Silvestru a zakončeny jsou prvním dnem Nového roku. Každoročně se na ně sjíždí několik desítek tisíc mladých lidí. Jedná se proto o vskutku velký organizační výkon, do kterého jsou v rámci principu subsidiarity zapojeni především místní lidé z různých církví, kterým spolupráce na přípravě setkání otevírá možnost více se navzájem poznat.

Přicházející mladí lidé jsou uvítáni ve farnostech a sborech, ubytování jim poskytují místní rodiny, které se tak otevírají cizincům a neznámým kulturám z celého světa. Počáteční nedůvěra a pochybnosti hostitelů, zda mladým budou moci něco nabídnout, se mění v radost, neboť muži i ženy zjišťují, že nabídnout to málo, co mají, což ostatně v posledku vůbec není málo (střecha nad hlavou), úplně stačí.[2]

Věnujete-li svou důvěru (adresováno starým lidem) zvláště novým generacím, odpovíte na očekávání mnoha mladých lidí, kteří byli otřeseni krizemi společností, citovými zlomy a lidskou opuštěností.[3]

Mladí lidé se v průběhu pětidenního novoročního programu setkávají na ranních modlitbách v místních farnostech, kde probíhá i sdílení ve skupinkách podobné sdílení v Taizé, jen poněkud více komprimované vzhledem k menšímu množství času, o to více ale intenzivní. Polední modlitba a večerní modlitba se podle možností odehrává ve velkých halách na výstavištích, v hangárech a podobně – bratři se snaží, aby se všichni mladí setkali k modlitbě na jednom společném místě. Odpolední program je naplněn workshopy včetně návštěv historické části města. Vrcholem je pak společná modlitba o Silvestrovském večeru s rozsvěcováním svící jako symbolu světla Kristova pro svět.

Bratr Alois se během svých večerních promluv při společné modlitbě dotýká pramenů víry – hovoří např. o nikdy zcela neuhasitelné žízní, která nás žene Bohu vstříc, vyzývá k všímavosti vůči lidem nám svěřeným, k jednoduchosti života, k růstu ve víře a ke každodennímu obracení – abychom se nespokojili s vírou, kterou jsme obdrželi v dětství, jako s kompletní, ale rostli v ní a rozšiřovali svá srdce. Takový růst nás pak přivede k praktickým činům lásky a sdílení. Rovněž nezapomíná zmiňovat výrazné pozitivní momenty z oblasti smiřování křesťanů.

Více jak polovinu prostoru svých promluv bratr Alois (ve šlépějích bratra Rogera) zpravidla věnuje praktickým výzvám k solidaritě se zeměmi, ve kterých humanita obzvlášť trpí; výzvy obohacuje vyprávěním příběhů z osobní zkušenosti z nesčetných návštěv těchto míst. Taizé tak přináší do velkého Evropského města skutečně světovou – ekumenickou tematiku a obohacuje stávající lokální situace o světový kontext.

Setkání rovněž přispívají k tomu, aby se ekumenické teologické „výdobytky“, které nelze přeceňovat, opravdu dostaly mezi běžné lidi, aby se lidé skutečně za podpory svých církví setkali. Velké téma setkání v Ženevě na přelomu let 2007 a 2008 byl právě ekumenismus. Všechny tamější církve se semkly a nabízely společné bohoslužby a společný program.[4]

 

[1] SEITERICH in KUNTZ-VEIT, S. 167

[2] srov. ALOIS in KASPER, ALOIS, S. 17

[3] ROGER in KAŇOVÁ, S. 42; Dopis těm, kteří si myslí, že nic neznamenali.

[4] srov. KUNTZ-VEIT, S. 100-101

 

Novoroční setkání mládeže v Římě 2012.