Koinónia jako projev Božího království
Pane Bože, |
Prosíme Tě: dopřej nám, abychom naplnili, co si od nás přeješ, pozvolna, den ze dne. Amen[1] |
V předchozích kapitolách jsem se pokusil obšírným výkladem přiblížit význam a obsah křesťanské koinónie, jejíž existence je bez vazby na křesťanství dlouhodobě neudržitelná. Koinónii jsem uchopil jako vztahovou skutečnost nové kvality, označující společenství s Bohem skrze Ježíše Krista, které se nabízí všem, má paralelní dopad na společenství mezilidské a nalézá místo v institucionalizované realitě církve.
Nyní zasadím koinónii do kontextu království Božího[2]. Bude proto nutné zprvu blíže objasnit pojímání Božího království v historickém kontextu, z něhož odvodím vhodný koncept království Kristova, jehož reciprocitu s koinónií, církví, a světem dále tematizuji.
[1] sestavil P. Řehoř Mareček OFM z textů východní liturgie; Mše Svatá 18.9.2011.
[2] „Spojení basileia tú theú / tón uranón (království Boží / nebeské) se u synoptiků vyskytuje stočtyřikrát a to konkrétně takto: Matouš 51 výskytů, Marek 14, Lukáš 39. Taková četnost je bezesporu vysoká, a uvážíme-li obsah pojmu, naprosto opravňuje k tomu, abychom království Boží označili za teologické téma.“ (VIVIANO, S. 17)