Příjezd do Taizé a uvítání


Uvítací tabule v několika jazycích slouží k označení míst, kde se v daném jazyce odehrává přivítaní.

Jako jeden z prvních pastoračně významných momentů, nehledě na jeho prerekvizitu – že se člověk vůbec rozhodne do Taizé vypravit, označuji samotný příjezd do Taizé. V tuto chvíli dochází ke konfrontaci vlastních představ člověka o Taizé s realitou, která se může od idealizované formy velmi odchylovat. Velké množství lidí (v letních měsících v neděli odjíždí a současně přijíždí 3 až 6 tisíc lidí)1, které tu člověk již z okna autobusu spatří, může někoho, kdo na davy není zvyklý, nepříjemně zaskočit.


Lidé do Taizé přicházející a Taizé opouštějící (neděle)

Aby se k těmto nepohodlným pocitům nepřidal ještě nezměrný chaos, je komunitou zajištěno co možná nejpřehlednější uvítání skupin, které realizuje zpravidla někdo z mladých dobrovolníků (tzv. permanentů) zůstavších v Taizé delší dobu. Na každé uvítání, stejně jako na ostatní práce dohlíží jeden z bratrů komunity, někdy se ho i sám ujme, zejména pokud ovládá mateřský jazyk výpravy.

Samotní bratři z Taizé se v „Pramenech Taizé“ hlásí k povinnosti být pohostinní a dělat vše proto, aby se jejich návštěvníci necítili zmatení a nesví.2 Nikdo z nich ovšem v roce 1952, kdy bratr Roger k návštěvám tolik vstřícný Řád z Taizé sepisoval, nepředpokládal, že se přijímání a péče o velké zástupy mladých hostů stane jednou z hlavních činností ekumenické komunity. Desetiletí praxe této pohostinnosti se hluboce promítají v uvítacím „know-how“ komunity, která bez úzkosti nebo ledabylosti přivítá kohokoli včetně válečných uprchlíků3.


Vítání nových návštěvníků pod stanem

Uvítání větších skupin je realizováno v multifunkčních stanech nebo v segmentech Kostela smíření, které lze od sebe oddělit mechanickými oponami. Při cestě na místo uvítání mladí lidé obdrží od dalších dobrovolníků malé občerstvení – čaj a sušenku. Mohou zaregistrovat první známky nenucené přívětivosti hostitelů. Odložení svých zavazadel na místě k tomu určeném pak může představovat první elementární zkoušku důvěry vůči davům lidí kolem – „neukradne mi někdo mojí tašku?“. Netřeba zdůrazňovat že v naprosté většině případů zní korektivní odpověď na tuto otázku – „ne“.


Čekání na první jídlo

Během uvítání obdrží návštěvníci základní informace o dění v komunitě, dostanou přiděleno ubytování a informační leták s mapou komunity a harmonogramem modliteb. Proti zaplacení malého příspěvku za pobyt a stravu, jehož výše je pro lidi z různě ekonomicky silných zemí navíc adekvátně upravena, dostanou kartičku na jídlo.


Návštěvníci rovněž obdrží uvítací letáček s mapkou Taizé (zdroj http://taize-07.onkelolf.de)

Ubytování, na které člověk unavený z cesty zejména čeká, je realizováno ve skromných (avšak radiátorem vybavených) obytných buňkách po osmi až dvanácti osobách stejného pohlaví, ve vlastním stanu, nebo v případech, kdy je komunita navštívena větším množstvím lidí, ve stanech hromadných. Dívky a mladší věkové skupiny návštěvníků (15–16 let) jsou přednostně ubytovány v chatičkách. Speciální ubytovací kapacita je také vyhrazena lidem s postižením, kteří se v Taizé mohou pohybovat bez bariér. Speciální ubytování obdrží také ti z návštěvníků, kteří se rozhodnou strávit týden pobytu v Taizé v tichosti.

 
Ubytovny v Taizé

Rodiny s mladšími dětmi jsou uvítány zvlášť a ubytovány v sousední vesničce Ameugny, kde je pro jejich děti přichystán rovněž speciální program, zatímco se rodiče mohou spolu s návštěvníky staršími třiceti let účastnit biblických úvodů pro dospělé. Průběhu pobytu rodin s dětmi, návštěvníků starších třiceti let a mládeži v týdenním pobytu v tichosti se z důvodů limitace rozsahu ve své práci dotýkám jen okrajově.

Návštěvníci ve věku 15-16let musí bydlet spolu se starší, za ně zodpovědnou osobou a jsou ubytováni zpravidla ve větším množství pospolu. Návštěvníci z „hlavní“ věkové skupiny 17–29 let bývají více „promícháni“ a ubytováni s vrstevníky stejného pohlaví z jiných zemí. Aby se ale předešlo možné úzkosti pramenící z neznalosti cizích jazyků, nebrání nikdo dvojicím nebo trojicím přátel stejného pohlaví z jedné země, aby bydleli spolu. Je třeba pamatovat na to, že obsazení celé chatičky jednou národností ochuzuje pestrost setkání a je proti duchu Taizé.

1 SEITERICH in KUNTZ-VEIT, S. 165–166

2 SCHUTZ in DIE REGEL VON TAIZÉ in HILDEBRANDT, MÜLLER, 1984, S. 68

3 Nemnoho obytných domů ve vesničce Taizé, které patří komunitě, tradičně obývají političtí nebo váleční uprchlíci. V roce 2010 zde např. bratři ubytovali mnohačlennou rodinu z Iránu.