15ti letý návštěvník Taizé si pochvaluje práci, která mu dává možnost poznat nové lidi.

Přidělení práce v Taizé a faktor společenství v ní

Nejprve se jako křesťané potřebujeme naučit sloužit jedni druhým, než budeme schopni skutečně efektivně sloužit světu.1

V Taizé nejsou žádní zaměstnanci, kteří by se starali například o úklid nebo vaření jídla – vše zastanou bratři spolu s lidmi, kteří se rozhodli v Taizé zůstat delší dobu (s tzv. „permanenty“) a rovněž spolu s návštěvníky, kteří tráví v Taizé standardní týden.

Nabídka a přidělení práce pro návštěvníky je realizována již v rámci přivítání, kdy si každý může vybrat činnost, která mu vyhovuje, přičemž za práci je považován i zpěv v chóru. Práce je záhy rozebrána a na mnohé tak ani žádná činnost nezbude, netřeba však truchlit – během týdne se lze dobrovolně přihlásit k různým dodatečným výpomocím, zejména při rozdáváním jídla.


Návštěvníci pomáhají s distribucí jídla dalším návštěvníkům

Fakt, že si po mladém člověku o prázdninách někdo dovoluje vyžadovat „práci“, může kdekoho rozčarovat. V Taizé se ale naštěstí nejedná o práci tak, jak jí chápe dnešní individualizovaná a výkonově orientovaná společnost. Jednotlivé, sami o sobě děsivě znějící činnosti jako umývání záchodů nebo zdánlivě nudné upozorňování na nutnost být v kostele v tichosti, se rozdělí mezi stovky návštěvníku a ona finální „práce“ pak denně ve většině případů zabere návštěvníkovi maximálně dvě hodiny.


Mládež čeká na přidělení práce

Velmi milým zjištěním je pak pro mnohé dozajista fakt, že práce v Taizé zdaleka není o výkonu ale o „spolupracovnictví“ ve společenství. Úkony, které by všude jinde v Evropě zastal jediný člověk, jsou v Taizé přiděleny třem i více lidem. Tento tým se během společné práce více sblíží, seznámí se, a kolikrát se třeba stane významnější pro osobní sdílení a duchovní růst, než k tomu určené skupiny pro sdílení po biblickém úvodu. V Taizé tak dostávají mladí lidé důvěru i zodpovědnost za chod komunity.2 Dobrý pocit z toho, že svou prací pomohli běhu komunity a poznali při ní nové lidi, přiznala většina respondentů:

Ideu společné práce a vzájemné pomoci, která je pro Taizé naprosto esenciální nelze bagatelizovat. Lze ji vystopovat jako základní element již v prvopočátcích ještě nezformované myšlenky komunity z Taizé, v tzv. Velké komunitě (Grande Communauté), ve společenství spolupracujících protestantských studentů, které bratr Roger koncem 30. let v Lausanne vedl.3


Instrukce k mytí záchodů a sprch si každý rád vyslechne

Práce v Taizé umožňuje mladým lidem zažít, co to znamená sloužit, a to nejen – jak jsou zvyklí ze svých domácích církví – sloužit někomu „cizímu“ v rámci sociálních služeb, ale sloužit sobě navzájem – což církve často neumožňují. Filozofie služby a obsloužení je v Taizé kompletně rozvinuta: Množství jednoduché práce, která nevyžaduje kvalifikaci, umožňuje mladým lidem takřka okamžitě po příjezdu převzít zodpovědnost za běh komunity a stát se tak inkluzívně alespoň na týden jejími „členy“. Mladí mohou mít na komunitě skutečně vlastní podíl, stejně jako měli apoštolové podíl s Ježíšem Kristem jako jeho spolupracovníci. Mohu tedy bez větších potíží identifikovat, že se Koinónia v Taizé projevuje také ve smyslu vzájemného spolupracovnictví bratří a návštěvníků.


Vysávání v kostele jako týmová práce


Opravdu "vyčerpávající" hlídání ticha v zahradě Sv. Štěpána

1 SANTOS, 2010; překlad autor

2 srov. SCHUTZ, 2006, S. 58

3 STÖKL, S 20–23