První setkání s těmi druhými
V Taizé jsem se naučila nemít strach ze života, nemít strach z toho se otevřít druhým.1
Kromě práce dostane při uvítání návštěvník Taizé, jak již bylo řečeno, přiděleno rovněž i místo, kde může večer složit hlavu. Ať už se jedná o místo na palandě v obytné buňce nebo místo pro sestavení vlastního stanu, nevyhne se s největší pravděpodobností v tento moment prvním konfrontacím s jinými návštěvníky, kteří pocházejí ze zemí z celého světa2.
V bezprostřední blízkosti návštěvníkova stanu se nachází ležení lidí z cizích zemí, na palandě nad ním spí člověk z druhé strany zeměkoule… Návštěvník tak začíná vnímat skutečně mezinárodní charakter komunity a ať už je vybaven cizím jazykem nebo ne, ať už se rozhodne zdržovat hlavně ve skupině svých známých z domova, kterým rozumí a s nimiž se cítí bezpečný, je okolnostmi dříve nebo později přinucen ke komunikaci s cizinci.
Cizí lidé
Ptá se slušně, zda si může své věci odložit sem nebo tam a setkává se s vstřícnou, kvůli jazykové bariéře třeba jen nonverbální odezvou u svého protějšku. Dostává tak, jako později ještě mnohokrát, příležitost odbourat své předsudky a možná i svou vůbec netušenou xenofobií.
Velkou zkouškou důvěry může být zjištění, že se obytné buňky – chatičky, nezamykají. Neuzamykatelnost chatiček může být pro západního člověka, zvyklého na všudypřítomné nebezpečí krádeže, šok.3 Pro návštěvníky z některých afrických zemí pak příjemné zjištění, že lze nalézt Afriku i v Evropě.4 Pouť důvěry na zemi tedy začíná u zdánlivě takto elementárních věcí.
Kdo je můj soused?
V uličkách před chatičkami, nalepenými jedna na druhou, stejně jako na mnoha jiných místech v Taizé, se lze v mezičase mezi jídlem a programem v Taizé setkat se skupinkami mladých, kteří hrají na kytary, zpívají si, nebo si jen tak povídají. Hlasité projevy však s večerem v obytných oblastech utichají a přesouvají se do okolí baru Oyak, kde lze vystát zcela záměrně preventivně-pomalu plynoucí frontu a zakoupit zde malé množství alkoholu, který je jinak v Taizé zakázaný. Mírnější restrikce pak platí pro kouření cigaret, kouřit lze v Taizé přes den na k tomu určených místech. Oyak výrazněji oslovil polovinu respondentů, prioritu ale mělo zůstávání déle v kostele:
Unavený návštěvník se díky přesunutí zábavy do Oyaku může večer v klidu a nerušeně vyspat a v příštích dnech třebas také zavítat do nejlevnějšího baru ve Francii, kde opět – jako všude jinde v Taizé – dobrovolně pracují návštěvníci komunity a prodávají tu za nákupní ceny zmrzlinu, kávu, čaj, palačinky, pivo a víno. Ve stanech u Oyaku pak lze poznat, jak se baví lidé z jiných zemí, zjistit, že jde o zábavu velmi živou a přesto kultivovanou – hraje se na kytaru a další nástroje, houfy lidí se učí exotickým tancům, smějí se a v kolečku tančí a proplétají se.
Světla z baru Oyak (zdroj google pics)
V Taizé se snažíme mladým lidem naslouchat a poskytovat jim fyzický prostor k bytí spolu, ke vzájemnému setkání. A ačkoli je tento prostor velmi skromně zařízený a jednoduchý, mladí lidé na něj nedají dopustit. Atraktivita Taizé pro mladé je pro nás tajemstvím.5
1 KUNTZ-VEIT, S. 73; překlad autor
2 Nejpočetněji bývají v Taizé zastoupeni návštěvníci z řad evropských národu. Bratři nicméně dotují nebo zcela hradí cesty do Taizé lidem z rozvojových zemí, takže se v Taizé lze setkat i s nimi. Žádný národ světa tak není, alespoň symbolicky – prostřednictvím hrstky zástupců, ze setkávání na kopci v Taizé vyloučen. „Mladí z Jižní polokoule mohou svou živou vírou přispět k nové evangelizaci Evropy; k novému jaru církve.“ (KAŇOVÁ, S. 15)
3 SANTOS, 2008, S. 19
4 Francis in Life at Taizé. URL www.taize.fr/en_article4768.html (cit. 23.11.2011)
5 STEPHEN in SANTOS, 2010; překlad autor