Inkluzívní členství mladých v komunitě
Taizé umožňuje, kromě opravdového podílnictví na společenství prostřednictvím totálního a radostného spolupracovnictví, rovněž prožít bezpodmínečné přijeti neboť návštěva komunity není podmíněna splněním žádných kritérií: Po návštěvnících není a priori vyžadováno naplnění žádného „křesťanského“ kurikula a bezpodmínečná pohostinnost bratří a návštěvníků není v žádném případě limitována pouze na „křesťany“.
„Křesťanská kritéria“ neboli „křesťanské kurikulum“ vzájemné lásky a odpuštění je návštěvníkům implicitně předkládáno teprve a posteriori, v každodennosti komunity. Křesťanské „vzdělání“ tak návštěvníci získávají a oživují participativně, během svého pobytu v Taizé. V Taizé dostává vzájemná láska prostor k tomu, aby vyrostla:
Pokoj a radost tvého srdce projasňuje život lidí kolem tebe. A když ve společenství, ať malém či velkém, vyroste vzájemná láska, určitě se tím ukáže hodnověrnost evangelia. (…) Šťastni jsou ti, kdo ve zmrtvýchvstalém čerpají pokoj srdce, jenž nikdy nepomine, jehož nikdy neubývá, a nečekanou radost.[1]
Fakt inkluzívního členství opět nalézá jen velmi matně svůj obraz v praxi dnešních církví, které budují a chrání prvořadě svou vlastní identitu, kterou a priori „vnucují“ zájemcům jako podmínku členství. Taizé svým prvořadým pozváním, nasloucháním a možností učící se participace na komunitě a křesťanství tak naplňuje klíčovou vlastnost koinónie – otevřenost, a může být inspirativní pro praxi uzavírajících se církví.
Pro mladé lidi je nezbytné, aby se cítili volní, aby vnímali, že nejsou v žádném směru manipulováni, ať už pastoračně nebo emočně. Samozřejmě, že za námi přichází hledat přátelství a my se jim snažíme dát tolik přátelství, kolik jen můžeme, což od nás vyžaduje také schopnost rozlišování, abychom jim dopřáli prostor k tomu, aby se sami Bohu přiblížili.[2]
V současných církvích, až na výjimky občasných ekumenických akcí, rovněž chybí prostor pro vzájemné bezpředsudečné setkávání (mladých) lidí. Když už tento prostor otevřenosti světu a jiným církvím vznikne (např. otevřená křesťanská kavárna), nebývá dostatečně podporován a církevními představiteli rozpoznán jako klíčový.