Koinónia jako projev Božího království

 

Pane Bože,
Tvé království je mezi námi,
je nám blízko a je skryté:
je to tento člověk, kterého máme milovat,
jsou to tito lidé, pro které máme žít.
Tvá vůle se uskutečňuje ve světě
všude tam, kde lidé žijí a umírají
jeden pro druhého.

Prosíme Tě: dopřej nám, abychom naplnili, co si od nás přeješ, pozvolna, den ze dne.
Doufáme, že tak Tvé jméno se nám stane důvěrně blízké, a že tě najdeme, našeho Otce a Boha,
až do plné věčnosti.

Amen[1]

 

V předchozích kapitolách jsem se pokusil obšírným výkladem přiblížit význam a obsah křesťanské koinónie, jejíž existence je bez vazby na křesťanství dlouhodobě neudržitelná. Koinónii jsem uchopil jako vztahovou skutečnost nové kvality, označující společenství s Bohem skrze Ježíše Krista, které se nabízí všem, má paralelní dopad na společenství mezilidské a nalézá místo v institucionalizované realitě církve.

Nyní zasadím koinónii do kontextu království Božího[2]. Bude proto nutné zprvu blíže objasnit pojímání Božího království v historickém kontextu, z něhož odvodím vhodný koncept království Kristova, jehož reciprocitu s koinónií, církví, a světem dále tematizuji.


[1] sestavil P. Řehoř Mareček OFM z textů východní liturgie; Mše Svatá 18.9.2011. 

[2] „Spojení basileia tú theú / tón uranón (království Boží / nebeské) se u synoptiků vyskytuje stočtyřikrát a to konkrétně takto: Matouš 51 výskytů, Marek 14, Lukáš 39. Taková četnost je bezesporu vysoká, a uvážíme-li obsah pojmu, naprosto opravňuje k tomu, abychom království Boží označili za teologické téma.“ (VIVIANO, S. 17)