Koncil mladých a potřeba jednoduchých písní

Velkou část hudebních skladeb a zpěvů z Taizé zkomponoval francouzský skladatel a katolický varhaník Jacques Berthier ve spolupráci s bratrem Robertem Giscardem, který měl v r. 1974 na starosti vedení koncilu mladých v Taizé. Přípravu koncilu mladých, jako reakci na krizi smyslu, kterou koncem 60. letech západní mládež procházela, vyhlásil bratr Roger v roce 1970. V letech 1974–1979 se pak do Taizé na koncil sjíždělo opakovaně takové množství mládeže (koncem koncilu počet návštěvníků pobývajících během roku v Taizé přesahoval 100 000), že bylo z důvodů prevence chaosu při společné modlitbě nutné zavést jednodušší, situaci odpovídající písně, které bylo možno zpívat i ve stanech, jimiž byl kvůli nedostačující kapacitě za dob koncilu provizorně rozšiřován tamější Kostel smíření1.


Jacques Berthier (1923-1994) (zdroj https://www.hymnary.org)

Bylo zapotřebí najít vhodný typ duchovních zpěvů, které by zvládly zpívat davy mladých lidí z celého světa, aniž by hudba ztratila svou úroveň. Berthier, který komponoval konvenční skladby pro Taizé již od r. 1955, se tak po r. 1974 odhodlal přistoupit k odvážnějším kompozicím čítajícím krátké litanie, chvály, chorály a zejména ostináta s opakující se melodií i textem. Skladby uzpůsobil tak, aby nečinilo problémem zpívat na ně vícejazyčné texty, improvizovat při nich a vstupovat do nich operativními refrény. Bratři z Taizé, kteří mezi sebou mají velmi talentované pěvce (sám bratr Roger v mládí trávil dlouhé hodiny o samotě v přírodě, kde zpíval žalmy), tak mohou do zpěvů vstupovat např. melodickými úryvky z Písma.2


Zpěvníky s jednoduchými písněmi obdrží návštěvníci od pracujících návštěvníků při vstupu do kostela

Doba koncilu mladých ale nepřinesla jen pozitiva – někteří entuziastičtí mladí začali již v Taizé a posléze i ve svých městech, budovat vlastní „církve z Taizé“ – což je aktivita pro bratry naprosto nepřípustná, protože přispívá k dalšímu rozdělování křesťanů. Slovo „koncil“ také probouzelo církevně-právní nejasnosti v katolických kruzích, a tak byl koncil v roce 1979 bratry takticky odvolán a záhy transformován do „Poutě důvěry na zemi“ jejíž součástí jsou novoroční setkání mládeže, pořádaná ve velkých evropských městech. Touto strategií, kdy bratři navštěvují spolu s mladými město s existujícími farnostmi a sbory a zažívají tamější pohostinnost, se mj. předchází tendencím mladých budovat nové „církve z Taizé“ a stávající stav církví se obohacuje.3

Respondenti dotazníku v zásadě potvrdili proklamací bratří, že „mladí si z Taizé odvážejí vzájemně sdělené zkušenosti a předávají je dál; nevytvářejí organizované hnutí, ale angažují se ve svých městech a farnostech;“4 Modlitby z Taizé pořádané ve větších městech ČR v ekumenickém duchu nejsou „budováním církví z Taizé“ ale obohacením stávajících sborů a farností.

Mládež v Taizé zanechává mnohé stopy ať už liturgického nebo organizačního charakteru.5 Komunita se ve své vstřícnosti k návštěvníkům, kteří jsou jí svěřeni, přetváří a přizpůsobuje.6 Jednoduché, přesto však překvapivou duchovní hloubkou oplývající písně nebo akcent na přispívání do existující tradice formou lokálních setkání, jsou jedním z výsledků tohoto procesu vzájemného působení.


Pohled na přední stranu velkého a přesto nevýrazného kostela Smíření.

1 Kostel smíření byl postaven v roce 1962 jako znamení smíření nejen mezi různými křesťanskými konfesemi, ale také mezi národy – Německem a Francií: na stavbě „francouzského kostelu“ se podíleli především dobrovolníci různých konfesí z Německa. Kostel byl vysvěcen 6. Srpna 1962, finálně stavebně rozšířen (tak, že nyní již není nutno stanů k jeho kapacitnímu rozšiřování) v roce 1997. (ŠTAMPACH, S. 335) Kříž v Kostele smíření není chladným křížem, je zakončený čtyřmi srdci. (SEITERICH in KUNTZ-VEIT, S. 171)

2 KUBICKI, S. 735-736; V komunitě bratři zpočátku zpívali žalmy v prostém hugenotském (reformovaném) stylu, poté převzali melodické zpracování žalmů Josepha Gélineaua, než zakotvili v melodických jednoduchých písních Jacquese Berthiera. (ESCAFFIT, RASIWALA, S. 43)

3 SCHUTZ in HILDEBRANDT, MÜLLER, 1984, S. 30-31, srov. KUNTZ-VEIT, S. 88, 180

4 KAŇOVÁ, S. 18; Pro některé mladé lidi je návrat domů do farnosti a sboru složitý, neboť nebyli nikdy jejich regulérními členy. Církev je pro ně neznámou oblastí a do Taizé je přivedli kamarádi. Tento fakt nesou bratři bolestně. (JEAN-MARIE, S. 17) Proto usilují o to, aby si tito mladí odvezli z Taizé alespoň to málo co z křesťanství pochopí.

5 Např. nebezpečné mávání svíčkami během sobotní slavnosti světla „vyprovokované“ radostnými a rychlými písněmi vedla bratry k zařazování poklidnějších písní v tuto dobu pro příště. (JEAN-MARIE, S. 16)

6 srov. KUNTZ-VEIT, S. 81