Smíření a jednota bratří i na úrovni struktury
Odpuštěním začíná vzkříšení na zemi.[1]
V Taizé je smíření patrné nejen na emocionálně-spirituální rovině ale i ve struktuře komunity, která činí komunitu zvenčí jasně rozpoznatelnou jako jednotnou. Tato plná jednota bratří, která je kongruentní s křesťanským poselstvím a koinónií, pak umožňuje mladým návštěvníkům zahlédnout skutečný duchovní střed, kolem kterého jsou bratři soustředěni – Ježíše Krista, jeho lásku a odpuštění, ve které se bratři snaží každý den žít.
Současným církvím citelně chybí takováto organizovaná exprese smíření, která by jim umožnila žít dnešek s Bohem tak, jak je tomu v Taizé. Církve pak nejsou plně v souladu s křesťanstvím, a zjevné mezery nesmíření je činí neatraktivní vůči mladým lidem:
Vy starší přestaňte už pořád omlouvat církve a jejich neduhy, místo toho je konečně udělejte skutečně křesťanskými.[2]
Následující schéma vychází z obr. 6 a ukazuje, jak mladí návštěvníci, reprezentující svět, vidí komunitu zvenčí a rozpoznávají v ní něco speciálního – bratři činí Krista viditelným uprostřed jejich řad:
Obr. 8 Pohled mládeže na Taizé
Smíření bratrů v komunitě, nalézající expresi i v minimální struktuře – v esenciálně otevřené křesťanské koinónii shledávám mimořádně inspirativní a korektivní rovněž pro ekumenické snahy. Komunita v Taizé ukazuje, jak plodné je, když jsou křesťané schopni žít ve viditelné jednotě.
[1] ROGER in KAŇOVÁ, S. 41 Dopis mladému opuštěnému příteli
[2] Reakce 16ti letého mladíka, návštěvníka Taizé, na má smířlivá doporučení ve sdílející skupině, aby to se svou církví přece jen ještě „zkusil“ a přispěl do ní, i když v ní vidí tolik špatného.