Koinónia - společenství

V dnešní době, kdy selhaly všechny komunismy,
a člověk prožívá mizérii nového individualismu,
neexistuje nic žádanějšího a současně vzdálenějšího
– takřka nedosažitelného, odsunutého kamsi do nejisté budoucnosti –
než lidské společenství.
(ESPOSITO, S. 1; překlad autor)

Cílem první kapitoly je seznámit čtenáře s obsahem a širokým významem pojmu koinónia, který je ohniskem mé práce. Rovněž se zde pokusím pojednat o tom, zda může koinónie nalézt místo mimo církev či mimo křesťanství. Dílčím výstupem této kapitoly bude zachycení specifických rysů koinónie, které jsou nejen pro současnou křesťanskou praxi trvalou výzvou.

Praktickou podobu rysů koinónie se posléze pokouším identifikovat v pastorační práci s mládeží v Taizé. Dříve než se ale uchýlím k tomuto kroku, jehož záměrem je nalézt konkrétní obraz křesťanské koinónie v praxi, je zapotřebí v druhé a třetí kapitole teoretické části dále sledovat koinónii a její význam pro Boží království a ekumenismus.

Rublev - Ikona Trojice

Termín koinónia

Termínu koinónia (řecky κοινωνία)[1] se v Novém zákoně hojně užívá především pro označení vztahů nové kvality, které panují mezi ranými křesťany. Ti reflektují své společenství (koinónii) jako „pospolitost, která je něčím jedinečným a novým.“[2].

Apoštol Pavel nazývá svátostné společenství těla a krve Páně koinónii (srov. 1Kor 10,16). Stejně si počínají i autoři Limského ekumenického dokumentu v bodě 4. O večeři Páně zde mluví také jako o koinónii, ačkoli se pro ni na západě ujalo spíše slovo communio.  však s koinónií etymologicky úzce souvisí.[3]

Do češtiny bývá termín koinónia překládán jako společenství. Počínali si tak na mnoha místech Nového zákona jak autoři Českého ekumenického překladu (dále jen ČEP), tak – s větší zásadovostí – i autoři Českého studijního překladu (dále jen ČSP)[4]. Kralický překlad je pestřejší, dnes však již na některých místech méně srozumitelný: pro koinónii nabízí termíny jako obecenství, společnost, účastenství, obcování, tovaryšství nebo sbírka. S těmito termíny operuje také Adolf Novotný ve svém rozsáhlém Biblickém slovníku a dodnes je s respektem užívají někteří čeští evangelíci.

Do stejné rodiny s koinónií patří rovněž řecká slova koinónein vyjadřující podíl na činnosti, majetku nebo životě a koinónos, používané pro označení společníka, zejména při obchodování.[5]

Společenství v širším slova smyslu

V zájmu lepšího pochopení významové pestrosti termínu koinónia se ovšem nelze spokojit s prostou redukcí na české slovo společenství: Ačkoli slovem společenství můžeme označit všechny skutečnosti, které korespondují s koinónií, hrozí vždy riziko, že některé fundamentální důrazy podceníme nebo přehlédneme, neboť je s českým ekvivalentem koinónie jednoduše tak často nespojujeme. Zvláště v současném sekularizovaném kontextu tak může koinónia velmi lehce přijít o podstatnou perspektivu, kterou v sobě nese, totiž o výpověď, že je možno mít společenství nejen s lidmi, ale „stejně tak“ i s Bohem, nebo že skutečné společenství, podílnictví v sobě implicitně nese samozřejmost činu, tedy např. uspořádání sbírky.

Abych neztratil tyto pestré vlastnosti koinónie ze zřetele, podniknu v prvé řadě menší historický exkurs, který naznačí, jak bylo s koinónii nakládáno v běhu dějin. Snadněji tak naleznu odpověď na otázku, co je to koinónia, jaký význam měl tento termín před evangelijní zvěsti a jak na něj evangelium navázalo. Posléze pak s větší jistotou přistoupím k pojednání o tom, jak široce můžeme koinónii chápat v současnosti, a v jakém smyslu je na místě považovat ji za realitu exkluzivně církevní či křesťanskou.