Sdílení ve skupinkách po biblickém úvodu

Skupinky se nevytváří kvůli tomu, aby každý hájil svůj názor, ale k vzájemnému sdílení, naslouchání.1

Skupinky mladých, utvořené kolem animátorů, se scházejí ke sdílení a zamýšlení nad biblickým textem v dopoledních nebo odpoledních hodinách po biblickém úvodu. Čas schůzky je zvolen v závislosti na tom, kdy členové skupinky pracují, a pokud práci nemají, tak ke sdílení dochází dvakrát denně, dopoledne i odpoledne – bratří usilují o to, aby byl čas návštěvy v Taizé skutečně smysluplně vyplněn. Skupinky se ke sdílení střetávají na lavičkách pod multifunkčními stany, na loukách nebo v oddělených sektorech kostela. Setkání skupinky může trvat od hodiny, kterou bratři doporučují jako minimální čas pro sdílení, až po podstatně delší dubu, kdy jsou mladí lidé velmi zapálení pro poznávání jeden druhého, nových kamarádů a jejich postřehů.


Veselá skupinka sdílení po biblickém úvodu

Skupina se může při sdílení přidržet doporučených otázek k zamyšlení a inspirovat doprovodnými náměty k aktivitám, které často zvou k různým kreativním počinům jako ke hraní scének, k vyměňování otázek týkajících se jistot a pochybností ve víře, k přípravě biblického divadla pro ostatní, vytváření vlastního zpravodajského časopis a hraní her.


Noemova archa včetně fauny i flóry v podání jedné ze skupin 15-16letých

Bratři doporučují zůstat před každým sdílením ve skupinkách nějaký čas o samotě a v tichosti při rozjímání nad biblickým textem a uvažování nad otázkami, které byly dopoledne představeny. Mládež 15-16 let, u které bratři vysledovali, že se s tichem velmi špatně vyrovnává, v tomto směru pak explicitně instruují k vyzkoušení půlhodiny tichosti pouze během jednoho dne.

Sdílení tématu z Biblického úvodu ve skupinkách vyhodnotila většina respondentů podobně jako biblický úvod samotný, který je se sdílením úzce spojený. Většina označila sdílení jako velmi přínosné, některým přišlo někdy nudné, menšina měla problém s porozuměním cizímu jazyku:

V případě příběhu Ježíše a Samařanky dospěla skupina, jíž jsem byl členem k následujícím závěrům: Přetvářka někdy pramení ze strachu, že nás někdo zraní – dá se proti ní bojovat důvěrou a nasloucháním. Žízeň může někdy ukázat na to, že nám něco podstatného v životě chybí. Ježíš jako ten, který člověka dokonale zná, a to ještě dříve než se k němu člověk obrací, má s lidmi trpělivost a ukazuje jim citlivě to, co je v jejich životech skutečně důležité – odhaluje naší vlastní žízeň a nabízí nám ukojení. Důležitá je naše touha po Bohu, kterou nemůžeme nikdy úplně uspokojit, proto se modlíme.

V Taizé ovšem není prostor jen pro četbu a zamýšlení se nad Písmem ve skupinách, ale i o samotě. Instrukce z biblického úvodu v některých dnech vyzývají návštěvníky, aby zkusili strávit nějaký čas (záleží na věkové skupině) v tichosti a zkusili se zamýšlet nad biblickým textem o samotě.

Samostatné čtení Písma se přitom nesmí stát prostorem radikálního neporozumění ústícího např. v paralyzování čtenáře přílišným sebeobviňováním, i proto seznamuje bratr čtenáře v úvodu s určitými základními skutečnostmi a ve sdílející skupince čtenář případně dostává nezbytnou korigující zpětnou vazbu od ostatních.

1 KAŇOVÁ, S. 11